21.-24.4. 2023 Lyon, Marseille

Hej, hej otoč to zpátky na Marseille !!!! Road Movie Tak to jsem si zpívala celou cestu a celý ten krásný pobyt ve Francii. V Lyonu byla naše v roce 2019 Saša na Erasmu. Už jsme měli letenky ale covidová situace nám zabránila vycestovat a Saša se musela předčasně vrátit. Tak jsme vyrazili letos. Jeli jsme letadlem Praha - Marseille a pak busem na ubytování. Dům zprvu nic moc, chodba ještě děsivější, dveře do bytu udivující, že vůbec drží, ale byt krásný. Čistý, skvělý ikeácký design, prostorný. Radost z příjezdu a ubytování, ale vystřídal chaos, neboť Kuba zjistil, že nemá peněženku a že ji naposledy měl když jsme nastupovali do autobusu. Teda chaos jsme měli v hlavě a v očích jen my všichni my, kromě Kuby. Ten říkal, že se to určitě nějak vyřeší, že se vždycky všechno vyřeší. Na to, že tam měl veškeré doklady a bankovní karty, byl v pohodě. Já se ihned obracela v svatému Antonínovi, ten nikdy nezklamal a veškeré věci jsem vždy s jeho pomocí našla. Saša a Kuba, jediní jazykoznalci naší výletní party nás opustili a šli hledat (jehlu v kupce sena) a nás vypustili do spáru divoké, mafiánské Marseille. A já se zamilovala. Do toho města, do té neskutečné multikulturní skladby obyvatelstva, do moře, do francouzštiny. Asi po čtyřech hodinách našeho bloumání po městě volali mladí, že peněženku někdo předal řidiči autobusu se všemi kartami i doklady. Chybělo asi 300 korun českých. Díky Antoníne !!! Díky poctivý člověku ! Druhý den dokonalá francouzská snídaně v kavárně za šílené prachy, ale co by ne. Přístav, hrad, Hrabě Monte Christo, piknik na skalnatém pobřeží - bageta a víno a koupání ve studeném moři.

Do Lyonu jsme se dostali vlakem, rychlovlakem. Pro mnohé velký zážitek. Já to prospala a chvíli jsem sledovala na netu pohřeb mé milované Dany Němcové, kde měl nádherné kázání Ladislav Heryán. 

Největší zážitek jsme měli v nejstarší a největší restauraci tohoto města - Braseerie Georges. První den, jsme před touto budovou viděli asi stometrovou frontu a my pokládali tyto lidi za blázny. Nedalo nám to. Druhý den byla fronta o dost menší. I tak jsme si počkali v pořadníku na místo asi 40 minut. Pak nás uvedli do veliké jídelny. Každých deset minut se zde zhasly světla a zaznělo happy birthday a všichni začali tleskat. Samozřejmě jsme se přidali k této kouzelné tradici i my. Jídlo - no nějaká pomletá haše, prejt, krevety, těžký výběr z francouzského jídelníčku a k tomu s číšníkem v zádech, který moc trpělivosti nepobral. 

Saša byla dobrým průvodcem, přece jen tam bydlela dva měsíce. Zkoukli jsme veškeré památky, univerzitu i dům, kde Saša bydlela. Jeden večer jsme zašli na pivo a druhý do kostela na hodně živou a moderní mši svatou. Aleluja, Gloria, zpěvy, tance, radost, láska. 

Poslední den jsme obdivovali Lyonskou zoologickou zahradu zdarma. Byl to tedy jen park, ale se zvířectvem, které nevídáme ani u nás. 

Tak pěkné to bylo. Příští život se musím naučit francouzsky, obávám se, že teď už to nedám .